Příjemný, milý a skromný člověk, přestože by mohl, jak se říká nosit nos nahoru. Stal se špičkovým vědcem , dokonce prvním  mezi prvními, když několik let stál v čele  Akademie věd ČR a nebo z pozice předsedy dozorčí rady ČEZ nyní ovlivňuje chod největší energetické společnosti ve střední Evropě. Chodí často pěšky a do práce jezdí pražskou hromadnou dopravou, kde se občas vídáme. I to patří k vizitce profesora Václava Pačese, s nímž hovoříme především o vědě a energetice.

 

Prof. RNDr.  Václav Pačes, DrSc. se narodil v Praze. Věnuje se genetice.  Publikoval přes sto původních vědeckých prací a několik odborných knih.  Jeho vědecký tým dosáhl v roce 1986 výrazného vědeckého úspěchu, když dokázal  přečíst  dědičné informace bakteriálního viru. Také je například spoluautorem prvního českého syntetického genu. Několik let byl předsedou Akademie věd ČR.  Právě z této pozice vstoupil do energetiky, když se stal jako přední vědec předsedou Nezávislé komise odborníků pro energetiku.  Energetice se věnoval i později, v současnosti je předsedou dozorčí rady ČEZ. Je ženatý, má dva syny, kteří se rovněž věnují vědecké práci.

Na začátek mi to nedá se nezeptat, na něco z vašeho vědního oboru. Rod Pačesů jsou vědci. Váš otec byl známý urolog, bratr geochemik, vy  biochemik, konkrétně genetik, oba synové se věnují chemii, ten starší dokonce biochemii.  Když se tedy podívám na vaši rodinu, musím se zeptat, zda předpoklady k vědecké práci nejsou obsaženy už v genech? Alespoň vaše rodina to napovídá…

To si nemyslím, ale jistou míru zvídavosti u svých synů pozoruji. Tu možná dědíme. A zvídavost je jedním z předpokladů vědecké práce.

A co povahové vlastnosti, například zmíněná slušnost a skromnost. To je genová záležitost nebo je to dáno čistě výchovou a prostředím ve kterém člověk vyrůstá?

Obojím. Výchova, příklady v rodině, prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá, také náhodná setkávání s lidmi, to má samozřejmě na chování jedince velký vliv. Ale vliv genů se v této souvislosti podceňuje. Vlohy, jako je tendence k agresivitě nebo naopak k podřízenosti mají svůj dědičný základ.

A  kdo se staral o vaši výchovu, na koho rád v tomto směru vzpomenete?

Především to byli moji rodiče, zejména můj otec. Nikdy jsem ho neviděl lenošit. Už od malička jsem obdivoval jeho široké zájmy a znalosti. Když jsem něco nevěděl tak skoro vždycky mi dával odpovědi. Ať to bylo něco z historie, umění, vědy. Hrál na klavír, maloval, sbíral známky, staré mince, sklo, měl skvělý smysl pro humor. Také se nebál. Před několika lety mi napsala profesorka Rašková vzpomínku na činnost akčních výborů na lékařské fakultě v roce 1948. Tehdy se prý všichni báli vystoupit se svými názory a otec byl jediný, kdo veřejně obhajoval demokratické postupy. Musel pak odejít z Univerzity. Jednou jsem o tom mluvil v rozhlase a telefonovala tam paní, která bývala sestrou ve fakultní nemocnici, a ta u toho byla a potvrdila mi to.

Velmi mě ovlivnily ještě dvě osoby, nebo spíše osobnosti. Jednak to byl skautský vedoucí Jaroslav Novák – Braťka. Úžasně rozuměl klukům a až mnohem později jsem si uvědomil jak moc svým příkladem přispěl k mým (doufám že správným) názorům na život. A druhou osobností byla paní Paula Stuchlíková. Byla sestrou prvorepublikového diplomata Vojtěcha Mastného (byl mj. velvyslancem v Německu ve třicátých letech a přejímal mnichovský diktát). Po smrti svého manžela vedla bratrovi domácnost a byla u mnoha jeho soukromých jednání s významnými politiky té doby. Leccos z té doby mi objasnila. Po válce dostala jakožto „buržoazní element“ minimální penzi, rozdělili jí byt, prostě chovali se k ní hnusně. Ale jí to nevadilo. Hodnoty v životě viděla úplně jinde. Učila jazyky, mne také, učila hru na klavír. Byla malá, vážila snad 40 kilo, ale byla plná energie a optimismu. Fantastická ženská!

Pro vědce je také důležitá vědecká výchova. Kdo Vás v tomto směru nejvíce ovlivnil, měl jste nějaké vzory, nebo jste šel vždy vlastní cestou?

Po absolvování Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jsem chtěl zůstat na fakultě jako asistent biochemie a věnovat se vědecké práci. Ale minulost mého otce se s námi táhla vlastně až do roku 1990. Na fakultě jsem tedy zůstat nemohl, ale naštěstí existovala Československá akademie věd, která na politické škraloupy nehleděla. Byl jsem přijat do Ústavu organické chemie a biochemie a tam se mi dostalo výtečného školení. Vzpomínám zejména na doktora Jiřího Doskočila, u nás málo známého, ale o to slavnějšího v zahraničí. Od toho jsem se mnoho naučil. Později jsem vzhlížel k Otto Wichterlemu.

Jak hodnotíte  celkově u nás podporu vědy a výzkumu a vůbec přínosných projektů tuzemskými firmami? Nezaostáváme v tomto směru za vyspělými státy?

Peněz na výzkum není nikdy a nikde dost. Existuje prostě víc zajímavých otázek k řešení než na co peníze stačí. Proto je třeba velmi uvážlivě peníze distribuovat. Kámen úrazu je v tom, že nikdo nevymyslel dobrý systém podle jakého podporovat vědecké týmy a projekty. Chybí kapitál na podporu rizikových projektů, zejména pro mladé vědce, projektů, které zhusta nejsou úspěšné. A to právě proto, že jsou rizikové. Ale občas vede takový výzkum k objevu, který pak všechno zaplatí. Kdosi například odhadl, že veškerý výzkum v Anglii v oblastech biologie byl zaplacen objevem penicilínu. Dnes se podporuje zejména výzkum ve „spolehlivých“ oblastech vědy, který sice vede k zajímavým výsledkům, ale ne k objevům. A firmy? Ty u nás podporují výzkum velmi nedostatečně. Často nemají dost peněz a nebo investují ne do výzkumu ale do tzv. inovací, tedy do vylepšování stávajících produktů.

Co pro vás znamená energetika?

Já jsem se vždycky zajímal o energetiku, pravda, trochu jinou než asi máte na mysli. Jsem biochemik a energetika živých organizmů je fascinující obor, který možná v budoucnu pomůže řešit i problémy té velké energetiky, o které pojednává váš časopis. Před mnoha lety jsem se dokonce okrajově věnoval něčemu, co je dnes důležitým tématem výzkumu té „velké energetiky“.  Je to produkce biopaliv II. generace.  To je větší problém, než se na první pohled zdá. Nedávno jsem slyšel jednoho ekologa, bývalého ministra životního prostředí, který zasvěceně mluvil o biopalivech II. generace a zjevně vůbec nevěděl v čem je hlavní problém. Například nechemické (a tedy z hlediska ekologického přijatelné) zpracování dřeva na tekuté nebo plynné biopalivo se neobejde bez nasazení geneticky modifikovaných mikroorganizmů. Běžné organizmy nejsou dostatečně účinné. Až si tohle ekologičtí propagátoři biopaliv II. generace uvědomí, tak budou hned protestovat proti konstrukci a použití vhodných GMO.

Baví vás energetika stejně jako věda, kterou děláte?

Já jsem se dostal k „velké energetice“ na žádost předsedů parlamentních politických stran v době, kdy byl premiérem Mirek Topolánek. Tenkrát mě žádali, abych předsedal tzv. Nezávislé energetické komisi (NEK I), která měla připravit odborný podklad pro novelu státní energetické koncepce. Tato komise se skládala z odborníků v oblasti energetiky a já, jako neodborník, jsem jí měl předsedat a zajistit, aby její činnost nebyla nikým ovlivňována. Byl jsem o to požádán proto, že jsem v té době byl ve funkci předsedy Akademie věd, a tedy jsem požíval jakousi důvěru, že budu objektivní, nepolitický a že dokáži koordinovat činnost NEK I.  Do NEK I jmenovali po dvou členech všechny parlamentní politické strany kromě ČSSD. Později jsem na tehdejším předsedovi ČSSD Jiřím Paroubkovi vymohl, že jsem doplnil NEK I o Petra Moose, skvělého odborníka na energetiku dopravy.

Musím říci, že to, že NEK I nakonec dala dohromady materiál, který, myslím, dobře posloužil při formulaci energetické strategie státu, byl jeden z mých nejobtížnějších manažerských úkolů. V komisi jsem totiž měl lidi s naprosto odlišnými názory. Jednou nebo dvakrát už byla komise na pokraji rozpadu. Řešil jsem to tím, že jsem o jednotlivostech nedával hlasovat, ale formulovali jsme konsensuální závěry, které byly pro všechny členy jakž takž přijatelné. Oponenti nám potom vytýkali, že některé pasáže jsou příliš obecné – to byl ale právě výsledek mé snahy o to, aby vůbec nějaký materiál vznikl a aby se komise nerozpadla.

Nevadí Vám a není to špatnou vizitkou vědy, že sice jste byl špičkový vědec v oblasti biochemie, konkrétně genetiky už v 80. letech, ale společensky známý, jste se stal především až jako předseda nezávislé komise odborníků pro energetiku před zhruba deseti lety? Komise dostala po vás dokonce jméno, nikdo jí neřekne jinak než „Pačesova komise“.

Energetika je významný celospolečenský problém, který se přímo dotýká nás všech. Proto se o energetiku zajímá vlastně každý. Z toho snad pramení to, že se moje jméno dostalo více na veřejnost v souvislosti s prací NEK I. Ale pro mne vždycky byla a je daleko důležitější má práce v biochemii a v  genetice. Zatímco mé jméno je v souvislosti s energetikou známé jen v Česku, ve vědecké komunitě jsem znám i v zahraničí. Například loni jsem byl zvolen Generálním sekretářem Evropské Biochemické Federace.

Nedá mi to, abych se nevrátil k té minulosti. Jak jste se od svého oboru k energetice dostal, navíc do čela poradenské komise pro vládu?

Prací v NEK I a posléze i prací v komisi pro energetiku Ministerstva obchodu a průmyslu, které jsem předsedal spolu s Danou Drábovou, jsem se hodně o energetice dozvěděl a naučil. V této oblasti se nyní pohybuji už více než 10 let. Loni jsme s Danou Drábovou publikovali (editovali) knihu „Perspektivy české energetiky“, kde jsme využili práce v obou komisích a prezentovali modely, které, myslím, nebyly dosud překonány.

Myslíte si, že jste v oblasti energetiky dokázal využít některé vlastnosti, které musí mít vědec, především touhu chtít objevovat, poznávat nové?

Pro mne znamenala práce v oblasti energetiky nejprve porozumět oboru. Pak jsem ale začal sám zpracovávat modely možného vývoje včetně zvažování alternativ z pohledů ekonomických, ekologických, sociálních a také zdravotních. Čili, spíše než na detaily jsem se soustředil na pohled na energetiku shora, komplexně, zejména v souvislostech globálního vývoje.

Ani po skončení činnosti nezávislé komise jste z energetiky neodešel, jste nyní předsedou dozorčí rady ČEZ. Je to vaše v současnosti jediná aktivita v tomto vašem, snad mohu říci, druhém oboru?

Ne. Scházíme se na půdě občanského sdružení České společnosti pro energetiku a pořádáme tam diskuse na různá témata. Tam právě se tříbí odborné a zcela nezávislé názory. Tam nám do toho žádný politik nekecá.

Máte ještě nějaké další takové zájmy?

Ani ne. Mám práce nad hlavu: své odborné práce v genomice, tedy v analýze dědičné informace, a práce administrativní, spojené s mou funkcí v Evropské Biochemické Federaci. A také jsem předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. No a můj zájem o energetiku trvá a to mi také zabere hodně času. Snažím se trochu udržovat si fyzickou kondici, na kole, na lyžích, a tak podobně.

Ve vědě, zejména z pozice předsedy Akademie věd ČR, jste prosazoval větší zastoupení žen. Platí to i pro energetiku, kde žen je skutečně málo?

Tak to určitě. Nelibě například nesu, že v Dozorčí radě ČEZ není ani jedna žena. Při tom vím o několika ženách, které by pro práci Dozorčí rady byly přínosem. Už jsem o tom mluvil s některými politiky a chci na to dále upozorňovat. Za nedostatek žen v různých funkcích jsme často kritizováni, například orgány EU. To není sice až tak důležité, důležitější ale je, že polovina lidských zdrojů v Česku není plně využívána ku prospěchu nás všech.

A proč chcete větší zastoupení žen? Mají snad podle vás vlastnosti, které pro rozvoj vědy mužům chybí?

Mám zkušenost, například z vedení Akademie nebo z mého ředitelování Ústavu molekulární genetiky AV, že ženy přinášejí často do jednání racionalitu. Snadněji se při účasti žen dospěje ke shodě.

Platí to i v oblasti energetiky? Myslíte, že by ji dokázaly vylepšit?

To má obecnou platnost. Samozřejmě, že ženy by neměly rubat uhlí. Snad víte o čem mluvím.

Jak hodnotíte doporučení vyplývající ze zprávy komise odborníků, které jste předsedal, s  přijatými vládními dokumenty, především s aktualizovanou Státní energetickou koncepcí? Podepsal byste se pod ní?

Podepsal s některými výhradami. Lépe bychom měli definovat rozvoj „malé energetiky“, měli bychom racionálněji posuzovat možnosti OZE, například výrobu biopaliv z řepky a podobně.

Schválen byl také národní akční plán k jaderné energetice. Jak vidíte perspektivy tohoto oboru  u nás?

Víte, zodpovědná vláda musí u strategických rozhodnutí, jakými bezpochyby jsou rozhodnutí v energetice, vždycky uvažovat v termínech černých scénářů. Spolehlivé a finančně dostupné dodávky energie obyvatelstvu jsou pro společnost zcela zásadní. Musí se dlouhodobě zajistit,  a to i když vývoj nakonec ukáže, že to třeba nebylo zcela ekonomicky výhodné. V této oblasti se obtížně dělají prognózy. Nemáme dostatek uhlí, které navíc potřebujeme pro teplárny, nemáme příliš vhodné podmínky pro využívání OZE, a tak nám pro zabezpečení dostatku energie v budoucnu nezbývá nic jiného než posílit jadernou energetiku. Já jsem si dobře vědom problémů spojených s jadernou energetikou. A považuji jaderné technologie za dočasné řešení, kterým se překlene období do doby, kdy budou nasazeny nové technologie. Jsem přesvědčen o tom, že koncem tohoto století bude energetika vypadat zcela jinak, než je tomu dnes. Energie se bude vyrábět čistými, bezpečnými a velmi účinnými technologiemi. Ale do té doby… Uvědomme si, že se plánuje zavírání většiny uhelných elektráren, že za 10 či dvacet let bude odstavena jaderná elektrárna v Dukovanech a co potom? A to se ještě musí počítat s rozvojem elektromobily,  která bude spotřebovávat velké množství elektřiny.

Měly by se stavět z prostředků ČEZ?

ČEZ na to nebude mít. Taková stavba se musí zajistit garantováním investic, ať již ze soukromých nebo státních zdrojů.

Nedávno jste prohlásil, že uhelným elektrárnám by mělo být odzvoněno. Jak si to představujete a platí tento názor i pro tuzemské teplárenství?

Teplárenství bude na uhlí závislé daleko víc než elektroenergetika. Také proto je rozumné ponechat zbývající zásoby uhlí pro výrobu tepla a elektřinu získávat z jiných zdrojů. Ale z jakých? Zase se dostáváme k jádru jako snad jedinému řešení. Často se namítá, že úsporami a plným využíváním OZE se úbytek kapacit nahradí. Také se spoléhá na decentralizaci energetiky, na lepší využívání lokálních možností. Naše modely to ale neukazují. K úplné náhradě by to nestačilo. Navíc, paradoxně, úspory mohou být drahé a neekologické. Vezměte si například domácnost, která má starší, ale funkční pračku, ledničku a myčku nádobí. Na trhu jsou ale už ekologičtější a úspornější přístroje. Mají se ty staré „krámy“ vyhodit a nahradit těmi modernějšími?

Vy sám jste byl pro uzavření uhelné elektrárny v Počeradech nebo její prodej, případně nabízí se ještě jiná varianta?

Ano, právě ta varianta, která se nakonec prosadila, to jest ponechat elektrárnu v majetku ČEZ s opcí pozdějšího prodeje po roce 2020.

Kdyby ČEZ  nyní oznámil, že Počerady zavře, tak by bylo uhlí  pro teplárenství dostatek.  Jak to vidíte?

Uhlí by byl dostatek nyní. Ale je třeba myslet na budoucnost. České uhlí se jednou vyčerpá a musíme být na tuto situaci připraveni. Postupné zavírání uhelných elektráren se plánuje (nejen u nás), ale to je dlouhodobý proces.

Dozorčí radě ČEZ se někdy vytýká, že je pouze prodlouženou rukou státu. Jak to vidíte vy?

Stát je majoritním vlastníkem ČEZu a je tedy logické, že vláda do Dozorčí rady jmenuje zástupce, kteří hájí zájmy státu. To je obecný princip. Neznamená to ale, že DR neprojevuje své vlastní názory a že je neprosazuje u představenstva. To se stalo například při jednáních o Počeradech.

Jak hodnotíte práci dozorčí rady v naší největší energetické firmě. Jaký styl práce se jí z pozice předsedy snažíte vtisknout?

Já se snažím o konstruktivní dialog s představenstvem firmy a o otevřenost na jednáních  Dozorčí rady. To ovšem předpokládá , že se můžeme spolehnout na důvěrnost jednání. Občas je tato důvěrnost porušena a to mi vadí. Celkově ale mohu konstatovat, že Dozorčí rada pracuje pilně a dobře.

Když jste začal pracovat v dozorčí radě ČEZ, co vás nejvíce překvapilo?

Nemohu říci, že by mě něco překvapilo.

Jste tým, nebo každý za sebe?

Jsme tým, kde ale každý má na jednotlivé záležitosti svůj názor.  V otevřené diskusi se pak dochází k jednotnému názoru, který se prezentuje vedení firmy a valné hromadě akcionářů.

Scházíte se pravidelně, nebo i operativně?

Oboje. Pravidelně máme zasedání jednou měsíčně, ale kromě toho organizujeme specializovaná zasedání k vybraným problémům. A samozřejmě jezdíme do elektráren a dalších provozů.

Dokážete své odborné názory z pozice předsedy dozorčí rady ČEZ uplatnit také ve vedení této  firmy?

Dozorčí rada je kontrolním orgánem a nemá zasahovat do rozhodování managementu. My ale často vracíme představenstvu materiály k dopracování a k zapracování našich připomínek a názorů. Někdo na Dozorčí radu nahlíží jako na orgán, který má představenstvu tzv „šlapat na paty“. Já si ale myslím, že jak představenstvo, tak management jednotlivých provozů a také Dozorčí Rada, mají společný cíl: zabezpečit obyvatelstvo energií a to co nejvhodnějším způsobem (ekonomicky, ekologicky, sociálně, ze zdravotního hlediska). Ano: přísně kontrolovat, ale současně spolupracovat na hladkém chodu podniku.

Když se podíváme na vývoj energetiky ve světě, zdá se, že nám v nových technologiích ujíždí vlak. U nás nic. Nebudete se z pozice své vědecké autority a zároveň představitele velké energetické firmy angažovat, aby Česko v této oblasti nezaostávalo?

Já si ale nemyslím, že nějak zásadně zaostáváme. Například právě ČEZ má vcelku jasno jakým směrem se ubírat. A to nasazení vodíkového hospodářství nebo jaderných reaktorů IV. generace je v samých počátcích, víceméně vývojových. Já z nějakého zaostávání obavy nemám. V čem bychom se ale měli zlepšit je výzkum v oblastech s energetikou souvisejících. Jedním z hlavních problémů energetiky je například skladování a akumulace energie. Akademie věd si jako jeden z hlavních směrů výzkumu vytýčila právě výzkum v této oblasti.  Ale výzkum je drahý a peněz není dost. Proto bychom také měli zlepšit naše zapojení do evropských výzkumných programů.

Na závěr si dovolím dvě osobní otázky. Pokud vím, vaše manželka také pracuje ve vědě, i když v jiném oboru než vy. Jaké to je, když jsou oba manželé vědci? Je takový vědecký manželský tandem ku prospěchu práce i rodinného života?

Ale jo. Moje žena je geochemik, ale už je víceméně v důchodu a stala se babičkou na plný úvazek. Všichni, tedy i naši synové, jsme svým původním vzděláním chemici a je to docela zábavné, když se někdy sejdeme a začneme se bavit o nějakých odborných tématech.

Snahou vědce je publikovat výsledky své práce. V oblasti biochemie máte za sebou řadu odborných článků i publikací. Můžeme očekávat od vás něco i z oblasti energetiky?

To už asi ne. Dali jsme s Danou Drábovou dohromady knihu „Perspektivy české energetiky“. Přispěli do ní dobří odborníci a tak jedině snad ji někdy budeme aktualizovat. Ale v nejbližší době ne.

 

Vít Smrčka