Olympiáda v Tokiu v roce 2020 dostane asi přívlastek „vodíková“. O rok později má v Německu být zahájena rozsáhlá výroba palivových článků. I to jsou některé z důležitých informací, které zazněly na Světové vodíkové konferenci. Uskutečnila se od 9. do 12. července v Praze.

Svět vykročil razantně k využití vodíku jako čistému, bezemisnímu zdroji energie. Docela přesný obrázek o tom přinesla Světová vodíková konference, kterou v druhém červencovém týdnu poprvé hostila Praha.  Už to, že za pořadatele této prestižní konference byla vybrána Praha, napovídá, že Česká republika by nemusela v rozvoji těchto čistých technologií hrát druhořadou roli.  Jak to ocenil předseda konference profesor VŠCHT Karel Bouzek, do Prahy přijelo 513 delegátů ze 45 zemí. Zaznělo zde 125 přednášek od řečníků z 33 zemí.  Nejvíce účastníků konference, a to 81 expertů, přijelo z Japonska. Za nimi hned v počtu 64 následovali Němci.  Ve využití vodíkových technologií v průmyslu, energetice a dopravě se zdá být pořadí podobné.  Na čele je Japonsko, na které se intenzivně dotahují Německo a Čína.  V popředí jsou také USA, zejména díky Kalifornii. Mohli bychom jmenovat ale další země, jako je Jižní Korea, Brazílie, Dánsko, Velká Británie. Nesmí se také zapomínat na Rusko, které už v 80. letech testovalo vodíkové letadlo. Tehdy se ještě jednalo o využívání vodíku ve spalovacích motorech.  Teprve pozdější spojení vodíku s palivovými články přineslo zásadní pokrok pro nasazení vodíkových technologií.

Japonsko chce dovážet v tankerech vodík z Austrálie nebo Norska.

Směr k vodíkové společnosti

Japonsko má náskok zejména díky automobilkám Toyota a Honda, které už vyrábějí sériové vodíkové elektromobily s palivovými články, podobně jako korejský Hyundai.  Podle ředitele Toyoty pro Českou republiku  Martina Pelešky, který na konferenci vystoupil v zahajovacím bloku,  se nyní vodíkové Toyoty Mirai vyrábí 3 000 ks ročně. Do tří let už to má být 30 000 vodíkových elektromobilů za rok. Toyota také zahájila výrobu těžkých nákladních aut a autobusů s touto technologií.  Podobně Japonsko nastartovalo využití vodíkových palivových článků ve formě stacionárních zařízení pro výrobu elektřiny a tepla v rodinných domech a bytech. Dosud těchto jednotek bylo vyrobeno 200 000 ks, za tři roky to má být 1,3 milionů.  Japonský blok konference byl věnován také využití amoniaku, neboli čpavku,  jako zdroje vodíku. Shigeru Muraki ze společnosti Tokio Gas zdůraznil, že čpavek jako zdroj vodíku bude mít důležitou roli při dekarbonizaci průmyslu. Výhodou čpavku je podle japonských odborníků fakt, že neobsahuje uhlík.  Začátkem července vyzkoušeli jeho spalování v uhelné elektrárně o výkonu 1 500 MW. Čpavek zkouší jako přídavné palivo s podílem 20 procent. Japonci rovněž testují využití čpavku jako zdroje vodíku pro palivové články.  Shigeru Muraki seznámil účastníky konference rovněž se strategickým plánem Japonska směrem k „vodíkové společnosti“.  Je důležitou součástí strategického Energetického plánu Japonska vyhlášeného v dubnu 2014.  Jedná se o dokument, který prosazuje premiér vlády Abe. Podle tohoto plánu se chce Japonsko v roce 2020, kdy se v Tokiu uskuteční Olympiáda, představit světu jako vyspělá vodíková velmoc. Sportovce bude v Tokiu vozit sto vodíkových autobusů a také taxíky, v zemi bude v provozu už nejméně 40 000 vodíkových elektromobilů. K dispozici budou mít 160 vodíkových čerpacích stanic. Zatím jich je v Japonsku 90, zejména v Tokiu. Palivové náklady pro vodíkové elektromobily by přitom měly být stejné nebo dokonce menší než mají hybridní vozy kombinující spalovací motory s elektromotory.  Vodíková strategie Japonska směřuje ale dále k letům 2030 a 2040 a s tím úměrně narůstá i rozsah vodíkové ekonomiky. Například v roce 2030 chtějí mít Japonci v provozu už přes pět milionů stacionárních palivočlánkových jednotek pro výrobu elektřiny i tepla v domácnostech a 320 vodíkových čerpacích stanic. Na konferenci se také hodně hovořilo o tzv. šedivém a zeleném vodíku. V prvním případě se jedná o vodík vyráběný z fosilních paliv, jako je například zemní plyn. I ten zanechává minimální ekologickou stopu. V druhém případě se jedná o vodík vyráběný za pomoci elektrolýzy z vody. O dovozu obou typů vodíku za pomoci tankerů Japonci jednají s Austrálií a Norskem.

První sériově vyráběný vodíkový elektromobil Hyundai už jezdí například ve větší flotile v Mnichově.

Německo má plán pro rozvoj vodíku

V Evropě je hlavním lídrem vodíkové ekonomiky Německo. Zatím nemá vlastní vodíkové elektromobily, ale nejpozději v příštím roce by měl Daimler jeden tento model představit. Do roku 2023 bude v Německu také postaveno 400 vodíkových čerpacích stanice. Největší vzdálenost mezi těmito stanicemi tak bude 90 kilometrů. Klaus Bonhoff z Národní organizace pro vodíkové technologie a palivové články (NOWS) připomněl, že v Německu vzniklo letos v lednu konsorcium šesti velkých firem, které chce postavit tyto stanice bez ohledu na počty vodíkových aut. První  flotila několika desítek vodíkových elektromobilů  Hyundai začala loni jezdit v Mnichově.V roce 2030 chtějí mít v Německu už 1 000 vodíkových stanic. Podobný počet mají nyní na stlačený zemní plyn (CNG). Klaus Bonhoff zdůraznil, že vodík je nezastupitelný pro rozvoj čisté dopravy, nejen automobilové, ale také například železniční.  Podobný význam má vodík pro  energetiku, kde umožňuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE). Do tohoto ekologického plynu se může ukládat přebytečná energie vyrobená v OZE. Připomněl, že loni byl vypracován desetiletý plán německé vlády na komercializaci vodíkových technologií. Soukromý sektor se rozhodl investovat do realizace tohoto plánu dvě miliardy Euro, vláda dá do projektu 1,4 mld. Euro. Počátkem července byl také v Německu odsouhlasen plán na masovou výrobu palivových článků. Ta by měla začít v roce 2021.

Ceny vodíkových palivočlánkových elektrobusů výrazně klesají.

Výrazný pokles cen

Bart Biebuyck z belgického  Společného podniku pro palivové články a vodík upozornil na prudce klesající ceny vodíkových technologií. První vodíkové stanice stály před několika lety 2,5 milionů Euro, stejná zařízení se nyní pohybují v cenách kolem 800 000 Euro. „ Musíme investovat do čisté energie více peněz,“ řekl Biebuyck. „Vodík se může stát nevyčerpatelným zdrojem čisté energie. Umožňuje dlouhodobě skladovat energii. Může se významně podílet na dekarbonizaci průmyslu,“ dodal k přednostem tohoto plynu. Podobně hovořil Aleš Doucek z ÚJV Řež. „Vodíkové technologie jsou už reálnou příležitostí pro byznys,“ zdůraznil Aleš Doucek, že vodík se stává součástí vyspělých ekonomik. Mary-Rose de Valladares , manažerka pro vodík v Mezinárodní energetické agentuře připomněla, že letos v Davosu vznikla Světová rada pro vodík. Původně sdružovala 13 firem, ale po připojení dalších společností bude mít 16 členů.  V příštích pěti letech chce toto sdružení firem investovat do rozvoje vodíkových technologií miliardu dolarů. Hovořila o značném pokroku, kterého dosáhla elektrolýza vody na vodík a kyslík za pomoci OZE. Rozvíjí se také solární fotochemické štěpení vody. Yane Loperche-Riteau ze společnosti Ballard upozornila, že řada měst chce zakázat do roku 2025 provoz dieselových autobusů. Jedná se například o Paříž, Amsterdam nebo Madrid.  Asi 50 měst v EU plánuje během příštích pěti až  deseti letech nakupovat  autobusy s nulovými emisemi. Pro vodíkové palivočlánkové elektrobusy se tak otevírá významný trh. Na plnou vodíkovou nádrž s tlakem 350 barrů mají dojezd přes 400 km. Nádrž je naplněna během 10 minut. Cena těchto autobusů se výrazně snižuje. V současnosti stojí kolem 750 000 Euro, tedy polovinu toho, co stály ještě před několika lety. V letech 2020 až 2025 by jejich cena měla klesnout na 500 000 Euro. Výrobce garantuje už přes 20 000 hodin provozu, tyto autobusy mají tedy vysokou životnost. Především nabízejí bezemisní provoz.

Zvýšené investice do čerpacích stanic

Česko by se podle Karin Stehlík z České vodíkové technologické platformy mohlo stát mostem pro rozvoj těchto technologií v Evropě. Tomu mají napomoci i zvýšené investice do vodíkových čerpacích stanic. Jan Bezděkovský z Ministerstva dopravy upozornil, že na místo původních 100 milionů korun budou podpořeny tyto technologie dvojnásobnou částkou. Pomohla tomu i studie, kterou si nechalo vedení resortu vypracovat od společnosti Grant Thornton. „Česká republika je v porovnání s Německem zatím na začátku,“ upozornil Jan Bezděkovský. „Budeme ale lídrem ve středoevropském regionu,“ dodal k rozvoji vodíkových stanic v Česku. Ministerstvo má za cíl, aby v roce 2025 bylo v Česku v provozu nejméně 12 vodíkových čerpacích stanic.

Vít Smrčka